Základní scénář BIM

Formalizované zavádění metody BIM definuje řadu postupů, rolí a funkcí, jejichž prostřednictvím se to vše má realizovat. Princip je přitom jednoduchý:

BIM (= informační model budovy) se v průběhu životního cyklu budovy přesouvá od jednoho účastníka procesu k druhému.

V základním schematu je BIM vytvořen projektantem prostřednictvím aplikace pro tvorbu BIM. V případě architekta to může být například ArchiCAD, Revit nebo Vectorworks, pro projektanty statiky je to typicky Tekla nebo Revit a pro projektování vzduchotechniky a elektroinstalace nějaká další návrhová aplikace. Každá z těchto aplikací má svůj vlastní interní nativní formát BIM a při vývoji autorem modelu je model uložen v tomto formátu. Takto vzniká tzv. zdrojový model.

Pro přenos dat k dalším uživatelům je BIM exportován z nativního formátu do formátu výměnného. Aktuálně je jako výměnný formát předepsán souborový formát IFC (v textové nebo komprimované formě). Model výměny obvykle obsahuje pouze část dat obsažených ve zdrojovém modelu.

Účelem výměny je použití BIM v navazujících systémech, což může být nějaká analytická aplikace, například pro získání výměr, výpočtu nákladů, energetické účinnosti či detekce kolizí. Může to být také jiná aplikace pro tvorbu BIM. Vyměněný BIM je importován do přijímajícího systému a převeden do nativního formátu tohoto systému. Importovaný model se stává součástí interního modelu přijímacího systému. Model výměny je obvykle jedním z několika vstupů do cílového modelu.

Model výměny v praxi nebývá realizován pouze jediným IFC souborem. Zpravidla jej tvoří samostatný soubor architektonického modelu, konstrukčního modelu, modelu instalací (mechanických, trubních, elektrických), modelu vzduchotechniky (vytápění, ventilace, klimatizace) atd. Dílčí modely je možno podle potřeby sjednocovat do tzv. federovaných modelů.

Obvykle se BIM při výměně přesouvá z jedné organizace do druhé. Musí tedy existovat dohoda, která zavazuje obě strany k provedení výměny ve správný čas a v požadované kvalitě. Účelem výměnného modelu je tedy poskytnout hodnotný vstup do cílových modelů.

Pro zdárné fungování celého scénáře BIM musí data ve výměnném modelu splňovat několik nutných podmínek:

• musí být relevantní, tzn. musí být užitečná v přijímajících systémech. Jakákoli data, která jsou irelevantní, budou v lepším případě jednoduše ignorována, v nejhorším kvůli tomu selže celá výměna
• musí být spolehlivá, protože jinak nelze výsledkům z přijímajícího systému důvěřovat. Chceme se vyhnout scénáři garbage in, garbage out
• musí být správně strukturována. Model výměny musí být normalizován tak, aby jeho datové struktury odpovídaly tomu, co vyžadují funkce importu přijímajících systémů
• nesmí obsahovat nadbytek nevyžádaných dat (navyšujících velikost souboru a dobu všech procesů)

Tento koncept - stanovení požadavků čistě na výměnný model - umožňuje nezávislé ověření výměny třetí stranou pomocí specializovaného softwaru vyvinutého pro tyto účely. V tomto okamžiku není kontrolován design, pouze ověřujeme kvalitu negrafických informací modelu.

Závěr:

Model výměny je tedy pouze částí zdrojových modelů a stává se součástí cílových modelů. Uprostřed lze model výměny testovat či konsolidovat tak, aby vyhovoval požadavkům přijímajících systémů.

Úvahy nad tím, jaké jsou možnosti a vhodné postupy konsolidace, si popíšeme příště.